Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, symbol nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Nechť ten, jehož hudební cítění formovala nedoceněná německá kapela Ivanhoe, zvedne ananas. Ne, že by němečtí progresivci byli totálně přehlédnutelní, ale když přijde řeč na germánské spolky, koketující s progresivní metalem, předpokládám, že než zazní pojem Ivanhoe, vyletí do éteru mockrát pojem Vanden Plas, pamětníci se budou ohánět i s Lanfear, a teprve potom možná přijde řeč na partu, jež ve svém názvu nese titul z novely spisovatele Waltera Scotta. Startovní pozice Ivanhoe i Vanden Plas ..
Desátý říjen 1977 bude navždy zapsán do historie Journey zlatým písmem a bude i jedním z významných dnů v historii rockové hudby. Ten den se oficiálním členem a hlavním zpěvákem kapely stal Steve Perry. Toho měl manažer Herbie Herbert v hledáčku delší dobu, protože slyšel jeho výkon na demu skladby „If You Need Me, Call Me“ a proto jej před Nealem Schonem a Greggem Roliem začal prosazovat namísto Roberta Fleischmana, s nímž si do oka nepadl proto, neboť zpěvák se odmítal vzdát smlouvy s původním manažerem,..
Legendární Tortharry mají venku novou desku. Svou první v češtině. Má název „Paměť kamenů“ a do světa ji pustili pražští MetalGate, kteří jsou pro Tortharry dlouholetou domovskou stájí. O novince jsme si povídali s kytaristou Danem.
Ian Hunter je bezpochyby unikát. Nehledě na to, že svou kariéru započal v roce 1958 (to Ted Nugent tvrdí taky), ale hlavně letos oslavil osmdesáté páté narozeniny a stále vydává desky. Přitom by mohl klidně být dávno na odpočinku ve své anglické haciendě a pozorovat, jak se lopotí mladí, protože někdejší věhlas už mu nikdo nevezme. Říká se všechna sláva, polní tráva a tímto pořekadlem se řídí snad i Hunter, protože v době, kdy mu táhne na devadesát, má zapotřebí točit další desky. Anebo je to jinak a neposedná muzikantská duše ..
Přebujelé ego, komerční vypočítavost, neúcta ke kultovnímu odkazu? Nebo naopak upřímný tvůrčí akt a snaha o vzkříšení původní energie v souladu s lepší zvukovou produkcí? Je jisté, že každý fanoušek rané Sepultury zaujme k současným nahrávkám bratrů Cavalerových důrazný a jediný "správný" názor. Ve zkratce je možné napsat, že komu se líbily loňské předělávky fošen "Bestial Devastation" a "Morbid Visions", ten bude nadšený i z moderního oživení alba "Schizophrenia", ..
Nenápadná francouzská legenda Nightmare existuje už přes čtyřicet let, stihla vydat dvanáct desek a nikdy nedosáhla na nějaký závratný komerční úspěch, ale početnou řadu fanoušků má. Heavy (potažmo power) metal snoubený s thrashem mají v oblibě především americké kapely, ale Nightmare v tomto stylu patří k naprosté špičce. Na posledních albech mají Nightmare vždy za mikrofonem ženu. Pokaždé jinou, ale vždy jde o trefu do černého. Minulé album „Aeternam“ zastihlo Nightmare ve skvělé formě, takže novinka „Encrypted“ ..
To, že se leckterá kapela, která o přízeň bojovala už v osmdesátých letech, vrací znovu na scénu, je dnes jev už celkem obvyklý. Nepsaným pravidlem je fakt, že u podobných návratů figuruje některý z muzikantů, který se podílel na prvotní fází života kapely. Pravidla jsou však zjevně od toho, aby se porušovala, a tak pětice muzikantů z belgických Antverp oživila kapelu Scavenger, a jediným spojením se spolkem, který se v pětaosmdesátém dočkal jediného alba „Battlefields"..
Že se budou pauzy mezi jednotlivými alby u Black Country Communion prodlužovat bylo jasné, protože fungovat v modelu „co rok, to deska“ kapela takového formátu nemůže. Navíc muzikanti jsou v letech a pokud chtějí sólovou tvorbu podpořit poctivým koncertním turné, není možné tvořit alba v takové frekvenci a v odpovídající kvalitě. Tentokrát se doba čekání protáhla na sedm let, zejména vzhledem k aktivitám Glenna Hughese u The Dead Daisies se soudilo, že předchozí deska „BBCIV“ bude pravděpodobně poslední. ..
Jak všechno může být relativní, ukázalo sedmé album Domain s názvem „Last Days Of Utopia“. Bráno čistě statisticky, mohl fakt, že poprvé v novodobé éře kapela zvolnila kadenci vydávání desek a natáhla mezeru mezi dvěma alby na necelé dva roky, signalizovat, že po ne zcela lehkém zaváhání s albem „The Artefact“ se potřebovala Rittova parta volněji nadechnout. Jenže Domain se na přelomu dekády pustili do svého nejambicióznějšího projektu. ..
Jestliže předešlý zápis "The Beast" působil nedovařeně a poté navíc kapelu zasáhla zpráva o úmrtí dlouholetého bicmena Doca, jeví se návrat Vader do původní formy jako malý zázrak. Je známou věcí, že jedině "dělání, dělání, všechny smutky zahání", a tak je jenom dobře, že Poláci neotáleli s návratem do studia a již v roce 2006 vrhli na svět krvavý zápis s titulem "Impressions in Blood", který vrátil kapelu na přední deathové pozice...
„Poté, co Alchemist našel víru v sebe sama, nastal čas vrátit se ke kořenům všech inspirací do „čubačího“ období“, avizoval v souvislosti s albem „Roots Of All Muses“ frontman severočeských Alchemist Mentol návrat kořenům. Uběhly dva roky a Alchemist předchozí krok lehce zpochybňují – „Po návratu ke kořenům všech múz si ALCHEMIST uvědomil, že aby vše správně fungovalo, musí být všechny prvky v rovnováze. Jestli tomu tak je, můžete zjistit sami vypitím jeho nového lektvaru „Equlibrium“… ..
Mluvit o tahání mrtvol z hrobů by bylo příznačné, i když trochu neuctivé, protože kapelu rozhodně nelze nařknout z toho, že by těžila ze staré slávy. Ač byli Grand Slam někdy kolem roku 1984 považováni za žhavé zboží, nikdy slavnou kapelou nebyli. Skutečnost, že je založil legendární Phil Lynott v době, kdy se mu Thin Lizzy rozsypali pod rukama, dnes moc neznamená. V osmdesátých letech to Grand Slam nikam nedotáhli a vinou Lynottovy těžké alkoholové a drogové závislosti se všechno rozklížilo dřív, než něco mohlo začít ..
Kytarista Jona Tee (H.E.A.T.) před čtyřmi lety překvapil stvořením moderního power metalového projektu New Horizon. Ačkoli pořád můžeme spekulovat o tom, jestli jde o záležitost motivovanou jeho upřímnými autorskými touhami, je pravda, že na dva roky starém debutu "Gate of the Gods" bylo k nalezení několik velmi dobrých songů, v čele s dokonale výživnou peckou "Stardust". Jenže poté zpěvák Erik Grönwall hodil čáru ke Skid Row (kde už zase není), a proto bylo nutné nalézt frontmana,..
Původní šok, odkud kapela pochází, už zmizel a dnes na něm saúdskoarabští Al-namrood tolik stavět nemohou, přestože se jejich původ z blízkovýchodních pouští a kraje beduínů stále připomíná a promítá se stále silněji do tvorby kapely. Ačkoliv Al-namrood nenávidí tamní zřízení, které se nerozpakuje sekat hlavy za malichernosti, mají domovinu v krvi a její historii a lidovou hudbu stále přetvářejí do své hudby, která je pořád držena, někdy skoro až násilím, v black metalové škatulce. Tím svou tvorbu dělají na jednu stranu vysoce originální, ..
Faerská banda kolem zpěváka Pól Arni Holma (ex-Týr; pamatujete ještě na debut „How far to Asgaard“?) vydala po pětileté pauze nové album „Nætur níggju“ („Devět nocí“) a nejenom jeho názvem odkazuje na severskou mytologii a opět vypráví faerské příběhy a legendy. Hamradun se vyznačují širokým žánrovým záběrem, umějí totiž udělat dobré heavymetalové pecky, ale i moderně zpracovat sáhodlouhé faerské balady takovým způsobem, aby si zachovaly svou tradiční tvář...
Progres, který Journey prodělávali v prvních letech existence, byl obdivuhodný. Jestliže v roce 1975, kdy vydávali debut, byli bráni spíše jako jazzrockové těleso, pár let poté by o nich ve spojení s tímto hudebním stylem mluvil jen blázen. Cesta k naprosto odlišnému vyjadřovacímu stylu byla sice krátká, ale o to trnitější, ačkoliv ji kapela podstoupila v naprosto přirozeném procesu. Že nezůstane u jazz a prog rockových skladeb bylo jasné hned, jak vyšlo „Look Into The Future“, které ukázalo zárodek budoucí hitovosti, ..
Naděje na to, že by se Marty Friedman mohl vrátit k Megadeth pohasla, když Dave Mustaine oznámil, že Kika Loureira nahradí finský střelec Teemu Mäntysaari. V tu chvíli bylo jasné, že duch alb „Countdown To Extinction“ či „Youthanasia“ nikdy zcela neožije, protože právě Marty Friedman se na něm podílel lví měrou. Zůstalo jen u koncertního hostování, ani na však vteřinu nebylo znát, že by spolu Friedman a Mustaine někdy přestali hrát. Jenže Marty je už někde jinde a jako výlet do světa metalu mu postačí jednou za čas ..|
Dnes je 24.7.2025, svátek má Kristýna
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[01.07.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.07.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.06.2024] |
Ian HUNTER - Defiance Part 2: Fiction
|
[30.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.06.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.06.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[27.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.06.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.06.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.06.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.06.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.06.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[23.06.2024] [hodnocení: 8,5/10] |